MiniElektrikář 2. - Rezistory

1. Elektricka značka rezisotru (odporu)
Schématická značka rezistoru není celosvětově sjednocena. V Evropě se používá symbol ve tvaru obdélníčku.
Schématická značka není celosvětově standardizována (ve Spojených státech a v Japonsku se používá symbol vytvořený z lomené čáry).

2. Druhy rezistoru

Rezistory se rozlišují podle konstrukce, podle velikosti odporu a dovoleného zatížení. Rezistory, jejichž odpor lze měnit, se nazývají:

• reostaty
• potenciometry
• trimry

Pro povrchovou montáž se vyrábí rezistory v miniaturním provedení ve tvaru hranolku bez vývodů označované jako SMD.

Z hlediska velikosti můžeme elektrické odpory rozdělit na:

• malé - do 1 Ω,
• střední - 1 Ω až 1 MΩ,
• velké - nad 1 MΩ.

3. Použití rezistorů

Rezistor je pasivní elektrotechnická součástka projevující se v elektrickém obvodu v ideálním případě jedinou vlastností - elektrickým odporem. Důvodem pro zařazení rezistoru do obvodu je obvykle snížení velikosti elektrického proudu nebo získání určitého úbytku napětí.
Tato součástka bývá běžně označována jako odpor, což ale může vést k nejednoznačnostem kvůli možné záměně se stejnojmennou veličinou (tj. s elektrickým odporem). Pro odlišení se začal používat pojem odporník (dnes velmi zastaralý) a později rezistor.
 

4. Provedení rezistorů

Základem rezistoru je vodič s požadovanou hodnotou odporu, které lze dosáhnout použitím látky s určitou rezistivitou, určitou délkou a obsahem průřezu vodiče. Vodič se používá buďto ve formě drátu nebo ve formě tenké vrstvy.
Kvůli úspoře místa se dlouhý drát obvykle navíjí kolem izolačního tělíska, tento druh rezistoru se nazývá drátový rezistor.
Častějším způsobem výroby je ovšem nanesení elektricky vodivé vrstvy (například grafitu) na izolační tělísko a vyfrézování drážky, tento druh se nazývá uhlíkový rezistor.
Dalším způsobem vytvoření tenké vrstvy je vakuové napaření kovu na keramické tělísko. Tyto rezistory se nazývají metalické.
Každá z konstrukcí rezistoru má své výhody a nevýhody. Například drátový rezistor je vhodnější pro vyšší výkony, ale má vysokou sériovou indukčnost, která vadí ve vysokofrekvenční technice.
Pro velké výkony existují speciální typy rezistorů, které mají často velké a účinné chladiče, aby dokázaly velký tepelný výkon odvést do okolního prostředí. Takové rezistory se používají například u elektrických lokomotiv při brzdění vlaku. Jeho kinetická energie se tak promění v teplo.
Jiným příkladem jsou tzv. vodní odpory, které jsou k vidění například u kolotočů, kterým zajišťují plynulý rozjezd. U těchto rezistorů proud prochází vodou s přídavkem malého množství kyseliny nebo soli. Hodnota odporu se mění velikostí zasunutí kovových desek do lázně.
Průřez vodiče je závislý na předpokládaném zatížení, aby teplo vznikající v rezistoru průchodem elektrického proudu nezpůsobilo roztavení vodiče. Za materiál rezistoru je vhodné vzít látku s nízkým teplotním součinitelem odporu, aby odpor rezistoru nezáležel příliš na teplotě (manganin, konstantan). U některých typů odporů se ale naopak jejich teplotní závislosti využívá (tzv. termistory).
 

5. Výpočet odporu drátového rezistoru
K výpočtu lze použít Ohmova zákona

,

kde U je napětí na koncích vodiče a I je proud procházející vodičem.

6. Důležité parametry rezistorů
    - Elektrický odpor se udává v ohmech.
    - tolerance hodnotu odporu udané na rezistoru se udává v % (0,5%, 1%, 5 %, 10% nebo 20%)

7. Značení rezistorů

Rezistory jsou obvykle značeny 5 či 4-proužkovým barevným značením. Můžete se setkat i s tříproužkovým značením, které funguje stejně jako 4-proužkové bez udání tolerance - ta je pak obvykle ±20%.

Na následujícím obrázku jsou uvedené významy jednotlivých proužků. Kód se skládá z hodnoty, násobitele který udává počet nul za číslem a tolerance - maximální odchylky od uvedené hodnoty. Vyjímečně se můžete setkat i s šestiproužkovým značením, které funguje stejně jako pětiproužkové a šestý proužek navíc udává teplotní koeficient.