Existuje však několik známých problémů při použití.
Na co je potřeba pamatovat ?
1. BACKUP
Toto je asi nevážnější problém.
Toto je asi nevážnější problém.
Při definici zálohovací strategie je nutné nejprve zkontrolovat, zda-li zálohovací program umí zálohovat sdílený virtuální disk VHDX (v ideální případě virtuální cluster)
Jediným řešením je najít takový program, který bude umět zálohovat sdílený VHDX.
2. EXPORT
Ano, export virtuálního počítače se bezvadně provede.
Jen jaksi chybí nějaká ta chybová hláška, že se neprovedl export sdíleného virtuálního disku.
Jen jaksi chybí nějaká ta chybová hláška, že se neprovedl export sdíleného virtuálního disku.
Jediným řešením je nakopírovat sdílený VHDX ručně do exportního adresáře.
3. REPLIKACE
Na replikaci virtuálního počítače (na jiný fyzický HYPER-V server) je nutno prostě zapomenout.
Na replikaci virtuálního počítače (na jiný fyzický HYPER-V server) je nutno prostě zapomenout.
Nelze.
V okamžiku, kdy dojde ke zrušení sdíleného virtuálního disku (odebrání z konfigurace), ta replikace najednou funguje.
Nemá řešení ... snad bude v dohledné k dispozici nějaká aktualizace, která toto vyřeší
(ale spíše si myslím, že toto bude řešeno, až v příští verzi MS Windows Serveru).
(ale spíše si myslím, že toto bude řešeno, až v příští verzi MS Windows Serveru).
4. ZMĚNA VELIKOSTI DISKU (VHDX)
Nelze změnit velikost sdíleného VHDX.
Je nutno být velmi pečlivý při vlastním návrhu konfigurace.
Pokud se jedná o dynamický VHDX, doporučuji dát více.
Později je jediným řešením přidat další sdílený VHDX.
Žádné komentáře:
Okomentovat